Jak jistě někteří moji spoluobčané ví,  živím se tím, že rozvážím zboží po Evropě se svým Fordem Tranzitem. Někdy se mi stane, že nemám tzv."zpátečku" což je náklad do ČR a tak musím zůstat přes víkend na místě v cizí zemi. Toto se mi také stalo loni v Anglii. Můj dispečer mi v pátek nesměle oznámil, jestli mám dost peněz, že budu muset zůstat v Portsmouthu a nakládat až v pondělí. Moc mne tím nepotěšil,ale přeci nepojedu zadarmo domů.
 
    Vzhledem k tomu, že mám rád fotbal, tak jsem si po ohřátí a následné konzumaci konzervy, začal hledat nějaký Sportbar,kde bych se díval na televizi. Přišel jsem do pěkné hospudky,která měla velkou plazmovou televizi přes celou stěnu. Před touto bylo asi 5 stolků,ale všechny byly prázdné.Zrovna byly v TV dostihy,ale  prostřihy upozorňovaly,že bude zápas FC Portsmouth proti Newcastle United. Byl jsem radostí bez sebe,ale to jsem ještě netušil co mne  potká.
 
    Usadil jsem se hezky v koutku abych nikomu nepřekážel, dal jsem si jedno místní pivo, a najednou před začátkem zápasu se do hospudky nahrnulo asi 30 chlapů,kteří měli kolem l30 kg,kožené bundy,kožené kalhoty a šály místního FC. Zápas začal vcelku náporem domácího FC a chlapi,kteří si nesedli ke stolkům,ale stáli všichni " u pípy", byly spokojení. Najednou se Newcastle United ujali krásnou střelou Alana Shearera vedení 0:1 a já jsem zvedl radostně ruce nad hlavu. To jsem neměl dělat, to bylo řečí a pískání. Asi za lO minut domácí vyrovnali.Já jsem myslel, že jsem na stadionu, hospoda se třásla v základech a rámus byl hrozný. Ve druhém poločase se však United ujali znovu vedení na 1:2 a já znovu radostí zvedl ruce nad hlavu. Samozřejmě, že jsem v tu dobu byl jediný kdo měl radost. Co se však nestalo: nikdy jsem se nikoho nebál, v mládí jsem se také s kluky porval,ale tentokrát mi zatrnulo: přišel ke mně chlap, potetovaný po celém hrudníku, l30 kg, 2 metry výšky, přinesl mi pivo, postavil jej přede mne na stůl a významně mi prsty položenými na moje rty, ukazoval Pšššt !!!. Jen jsem se schoulil do svého koutku a dál jsem sledoval utkání.
 
    Nakonec jsem zažil vyrovnávací branku domácích FC a pak to začalo nanovo. Rámus,pískání,potlesk a hromové , sborové " FC Poootsmůůůttt hip,hip".Chlapi se ohromně radovali a bavili.Ten obrovitý chlap si nakonec ke mně přisedl ke stolu a ptal se mne odkud jsem.Když jsem mu sdělil, že jsem z ČR a že za jejich milované FC hraje také náš bývalý reprezentant Patrik Berger, tak mi dokonce odpustil i to moje fandění a přinesl mi další pivo jako pozdrav příteli z ČR. To jsem si docela oddychl,že to dopadlo 2:2. Myslím si, že kdyby dal United další branku asi bych již ruce nezvedal.
 
    Nakonec to dopadlo dobře.Anglicky neumím ,ale nedovedete si představit jak si člověk u piva najednou  vzpomene na různá slovíčka z jejich jazyka.Bavili jsme se hlavně o fotbale, dále jako i u nás v ČR o politice i o ženských. Musel jsem slíbit, že když zase přijedu do jejich města, tak že musím jít do jejich hospůdky,protože oni tu mají "zcela určitě nejlepší pivo na světě" o čemž jako člověk,který má rád české pivo, bych silně pochyboval, ale v tu dobu jsem jim to přece nemohl vyvracet.
 
    Byl to pro mne jeden z mých úsměvných zážitků(kterých mám mnoho) z cest po Evropě.Rád na to vzpomínám a cestou do ČR jsem se v autě jen usmíval,jak je ta naše milovaná hra po celém světě oblíbená.
    Příště Vám napíšu(jestli Vás to bude zajímat) jakou jsem měl zatím nejdelší cestu a co jsem zde zažil a viděl.S pozdravem "Sportu zdar a fotbalu zvláště"

V. Stach

psáno pro LZ  prosinec 2006  zde uveřejněno se souhlasem autora